Bylo nebylo, v království Weristengu bylo od jakživa zvykem, že princezny chodily studovat školu do sousední Dolgrenthy, do města El-Iki, kde stála proslulá universita vybudovaná elfy za časů, kdy Dolgrentha ještě neexistovala. A právě tam začíná náš příběh...
Princeznu - Senarí, totiž její spolužáci neměli moc rádi a dělali jí samé naschvály. Trápili ji, házeli po ní bláto, krakali ji za vlasy a dovolovali si na ni. Jednou, konečně, po dlouhé době se vzepřela, vymanila se jim a utekla. A právě tehdy potkala Jaríze, svého ochránce. Byl vyslán z Weristengu proto, aby ji chránil a nyní se rozhodl, že se svého úkolu ujme. 
Od toho dne ji vodil do školy i ze školy, všude byl s ní, stala se z nich vskutku nerozlučná dvojice. A byl to on, kdo ji po ukončení studia doprovázel domů. Jejich vztah už však dávno přerostl hranice povinnosti a ochránce s chráněnkou. A tehdy se to stalo. Prolomili veškeré zákony a stali se milenci. 
Proto s ní to ráno, kdy zaútočil medvěd nebyl. Styděl se za svou slabost, styděl se, že zklamal svou rodinu a řád. Bál se jí ráno podívat do očí. Ale nebyl daleko a tak slyšel vyděšený výkřik, který se jí vydral ze rtů, když na ni zaútočil medvěd. Byl zpět za pár okamžiků, ale bylo už pozdě. Pokled na krev - její krev - mu dodal obrovskou sílu a medvěda ve chvilce skolil.
Bylo však pozdě, příliš pozdě, jak mu došlo hned, když prohlédl její zranění. Plakal, volal, že mu nesmí odejít a vyčítal si, že ji zklamal. Probrala se, usmála a pohladila ho po tváři. "Ne," řekla. "Nezklamal jsi mě. Dal jsi mi největší dar, který jsi mohl. Svou lásku. A proto nyní neumírám, jako bezejmená Senarí, protože mé jméno, které jsem ti svěřila, bude navždy skryto v bezpečí tvého srdce. Umírám jako žena, ne jako princezna. Svůj úkol jsi splnil jak nejlépe jsi dokázal, Raghíde, můj Jarízi."

Zpět na hlavní stranu blogu